Sigiriya (Lví skála) je velkolepá a nedobytně vyhlížející skalní pevnost, posazena na vrcholu velikánské rulové hory tyčící se 200m nad okolní krajinou.
Ráno vstáváme po 6 hodině, abychom byli na Sigiriy mezi prvními a nepražilo na nás tolik slunce. V 7,30 vyražíme a po 8 jsme pod skálou.
Cestou vidíme prvního slona, jak ho koupou v potoce. Odpoledne pak ještě potkáváme slony, kteří vezou turisty na vyjížďku.
Řidič nás doprovodil k pokladně, nahoru jdeme sami. On zatím přejel na parkoviště na druhé straně skály.
Zpočátku je to pohoda, jdeme po rovině mezi vodními zahradami - nádrže s vodou. Cestou vidíme asi metrového varana. U každých schodů postávají místní, kteří pomáhají těm pomalejším s výstupem - vytáhnou je, popostrčí...
Za vodními zahradami začíná cesta prudčeji stoupat Zahradou kamenů. Po průchodu skalním průchodem již stoupáme po schodech Terasový zahradami, až k úpatí skály. Zde je první výhled na upravené zahrady a vzadu se tyčící sochu bílého buddhy.
Pote vystoupáme po točitém schodišti do jeskyně s nástěnnými malbami sigiriyských krásek. Čekala jsem vyhublé víly, ale na freskách byly naturalisticky zobrazené mimořádně vyvinuté ženy. Po točitém schodišti se vracíme na hlavní výstupovou cestu.
Za chvíli jsme na Lví plošině, kde se fotíme s opicemi. Cesta vzhůru zase pokračuje po schodech, které vedou mezi obřími lvími tlapami, pozůstatek kamenného lva.
A už jsme na vrcholu, odkud je úžasný výhled po okolí. Jinak jsou na vrcholu základy královského paláce a několik nádrží na vodu. Pokocháme se a vyrazíme dolu. Cesta dolu vede místy jinudy, protože nahoru se teď jde v davu. Ještě, že jsme si přivstali a byli jsme na skále "skoro" sami.
Po 2 hodinách se scházíme s řidičem na parkovišti, který se zatím pobavil se svými kolegy.
Žádné komentáře:
Okomentovat