Už skoro neprší, tak jsme šli do creperie pres ulici. Útulna kavárna s posezením v patře, kde mají pravou italskou kávu. A taky ceny odpovídající spise Evropě než Srí Lance...
Nakukujeme do obchodu se suvenýry a i když nás všichni varovali před nákupy v pevnosti, ceny jsou stejné jako všude jinde a mají zde pěkné darečky, tak koukáme a promýšlíme komu, co přivezeme :-)
Dojdeme na nádraží, zeptat se kdy jede zítra vlak. Nějaký chlapík nám vše ukazuje, vypadá to jednoduše, tak zítra uvidíme.
Vedle je velké autobusové nádraží, docela chaos a spousty pochybných individuí... Chceme si koupit něco k jídlu, ale pořád se s námi chce někdo vybavovat. Nakonec nakoupime v pekařství pálivé buchticky a vodu a prchame zpátky do pevnosti na hradby.
Zase prší, ale jen jemně, tak sedime na hradbách a jíme pozdní oběd. Je teplo a dusno, tak člověk ani nevnímá, ze mokneme...
Za chvíli je po dešti, tak začínáme podvečerní procházku po hradbách. Slunce svítí pres mraky, tak je vše zajímavě nasvícené. Za chvíli je ale tma, tak běžíme nakupovat. Čekali, jsme ze to v pevnosti bude večer žít, ale většina obchodů zavírá kolem 7. Setmělým městem jdeme do supermarketu pro koření...
Sice to není daleko, ale nechce se nám jít zase po tmě zpátky, tak si bereme tuk-tuk.
Výsadí nás u hotelu. Tak hledáme kam jít na večeři. Našli jsme asi jen 3 otevřené restaurace a nemáme chuť na curry, tak výběr moc není. Nakonec končíme v jedné kavárně.
Jirka si dává rybu Mahi-mahi. Vůbec nevěděl, o co jde, ale nakonec to není špatná volba...
Po večeři jdeme na pokoj a přemýšlíme, kam to všechno zabalime :-)
...prcháme za hradby. To je vtipné. Tam za vámi dotěrové nemohou :-)
OdpovědětVymazat