Let Dubaj - Praha

Letíme třídou business, šesti hodinový let bude zážitek. Zavedou nás na místo, kde budeme sedět. Každý máme takovou svoji kóji, kde máme všechno, na co si vzpomenete, plně polohovací sedadlo, které se dá sklopit na postel, různé masáže a osobního stewarda. Na uvítanou dostáváme welcome drink šampaňské nebo džusy. Následuje horký voňavý ručník. Stewardi se nám přestavují. Startujeme s malým zpožděním. Hned po startu, jak to jde, dostáváme na výběr, jakou si dáme snídani. Každý dostane na stul čistý ubrus, a za chvíli už  to máme na stole. Vše probíhá jak v luxusní restauraci. Jdu si užívat toho pohodlí.

Pomalu se připravujeme na oběd, začíná to nabídkou vinného lístku. Během chviličky už nám nalévají vino a přinášejí mix čerstvé pražených oříšku. Oběd je tu, máme  3-chodové menu. Servírování jako v restauraci. Stále popíjíme víno, je celkem dobré. Ze spánku nebylo skoro nic, protože o zábavu bylo postaráno. 

 

Přistání v Praze bylo dost hrozivé, všude mraky a zataženo a zima. Na to nejsme zvyklý. Ale což, musíme se vrátit do reality...

Letiste Dubaj

Po přistání nás čeká rentgenová kontrola. Já procházím bez problémů včetně příručního zavazadla. Káťa prošla také bez problémů, jen její taška ji odjela po pase na osobní kontrolu. Následovala kontrola a Káťa vzala rozpité vino z letadla, že si ho dopijeme na letišti, tak to nám zabavili. Jinak se dá vozit cokoliv krémy, vody a nikdo s tím nedělá drahoty. 

Čeká nás noc na letišti, celých 12 hodin. Vyhlídli jsme si místo na spaní v jednom terminále u Gatu 40. Byl to další prst terminálu. Byla tam klídek, žádní lidi, na zemi koberec. Pěkné jsme si ustlali na zemi za lavičkami. Dobili tablet a spali až do rána. 

Ráno jsme tam už nebyli sami a bylo tam vice spáčů. Rozkoukáme se a jdeme vyměnit vouchery za jídlo. Zaujalo nás Costa coffee nabízí sendvič, croissant a kávu nebo čaj. Už potkáváme vice Čechů. Čas utíká, musíme na gate. Ukazujeme pasy, dále letenky a co se nestalo letenky do třídy economy nám změnily na třídu business. Tak to máme velkou radost a těšíme se, co nás čeká...

Negombo 2 - utery 25.2.

Ráno se probouzíme, zajdeme na poslední snídani na Srí Lance. Pak vyrazíme do města utratit zbývající peníze. Opět se svezeme tuk tukem, ať jsme tam co nejrychleji. Nakupujeme par dárků.

Cestou z centra města se ještě zajdeme podívat na rybí trh. Už cestou jdeme okolo přístavu a všude vybírají ze síti malé rybky. Už vidíme dav lidi, tak budeme na místě, je to znát i podle puchu. Vejdeme branou okolo Ježíše. A už to vidíme, neskutečné množství ryb, hromada lidi. Na každém místě překračujete ryby.  

 

 

 

V jednou rohu se dá vyjít přímo k vodě a vidíme, jak se zde suší ryby ve velkém množství, na plachtě a přímo na sluníčku. 

 

Opět vlezeme do tržnice a další kus jsou překupníci s rybami, kteří se překřikují, kdo co koupi a tahají se o koše plné ryb.

Před tržnici je par trhovců s ovocem a zeleninou, konečné ochutnáváme jack fruit - chlebovník. Je to zajímavý, obsahuje latex takže dost lepí ruce a rty, ale chuť je parádní po broskvích s ananasem. Nakonec si ještě koupíme ananas, 3 kousky za 30 kaček českých.  

Už nám běží čas a musíme zpět na hotel. Usmlouváme vydřiducha tuktukáře a za naši cenu nás odveze. Zabalíme batohy, zajdeme na oběd. 

Ve 13 hodin máme domluvený tuk tuk na letiště, doufáme, že přijede. Nezklamal, přijel na čas. Jede pěkné rychle jako bychom jeli na poslední chvíli, ale času máme dost. Na letišti se převlekáme do kalhot, protože v letadle už není přes 30 stupňů. Let směr Dubaj proběhl v pohodě, jen jídlo jim trvalo docela dlouho. 4,5 hodiny v letadle je za námi a přistáváme bez problému. Z letadla ani nepospícháme, čeká nás dlouhé čekání na letišti. Ven nás poušti přes business a první třídu okolo palubní kabiny. Cestou se s námi loučí jeden ze stewardu a ejhle on je to Čech z Brna. Dáváme se s s ním do řeči, nakonec došlo i na prohlídku pilotní kabiny a seznámeni s hlavním pilotem. Pilot byl milý, povídal o letadle a mohli jsme si tam dělat, co chceme. Dal mi na hlavu čepici a musel jsem si sednout na místo pilota. Okolo mě bylo mraky knoflíků, páček a displejů. Aspoň budu mít fotku, kterou jen tak nikdo nemá. Loučíme se a ještě na památku dostáváme karty.

Negombo - pondělí 24.2.

Hotel v Negombu jsme si jediný rezervovali dopředu. Tak jsem zvědavá, co nás čeká...
Naštěstí to dopadlo dobré, pokoj je hezký, čistý s výhledem na moře, akorát do něj hrozně paří slunce...
Hrozně z nás lije, tak si chceme dat sprchu,ale teče jen teplá. Za chvíli jsme stejně splavený jako před sprchou. Dojíme jídlo do vlaku a jdeme na pláž.
Hned vedle je pošta, tak posilám pohled pro dědu. Pak ještě jdeme na kešku, která je v restauraci kousek od nás. Hledáme tam asi 15 minut, ale místní si nás vůbec nevšímají i když ji mají za plotem...
Pak už jdeme na pláž. Je zde široký pruh písku, ale spousty odpadků a prodejců suvenýrů...
Rychle lezeme do vody, aby za námi nemohli. Je docela kalná a zase teplá jak kafe. Proti plážím na jihu je to tu docela hnusné.
Na pláži mají katamarány, které si můžete pronajmout. Jedna rodina si ho pronajímá, ale pak jim trvá asi pul hodiny, než dostanou loď na vodu...
Po koupání se jdeme převléct do hotelu a vyrážíme do města. Hned jede autobus. Sice docela narvaný, ale ještě jsme se vešli, za chvíli si i sedáme. Jedeme zase až na autobusové nádraží, odkud vyrazíme na další kešku. I když jsme se dost přiblížili, je pořád docela dost daleko a cesta nic moc. Nakonec tam dojdeme. Tuhle kešku má jedna rodinka doma. Dcera nám vydává krabičku, tak tam necháváme malou krysku cestovatelka. Uvidíme jestli se nám někdy vrátí :-)
Na výměnu tam toho moc není, jen jeden pes co chce na Zéland, tak ho tam necháváme...
Mezitím se setmělo a tak se zase motáme zpátky do centra. Za chvíli začínají obchody, ale mají je tu tematicky seskupené, tak první je vybaveni do bytu a domácí potřeby, pak papírnictví a až na konec dorazíme k obchodům s oblečením. Je kolem 7, tak už zase začínají zavírat. Po dlouhém vybíráni jsem si koupila sukni...
Jdeme zpátky, ale ve tmě jsme nějací dezorientovaní. Nakonec si bereme tuk tuk. K hotelu je to nakonec pěkná dálka.
Pak ještě jdeme na večeři, naposledy na ryby a krevety, ale vybírá se podle jídelního lístku, tak už to není ono, jako když člověk viděl svoji rybu. Navíc půlku věci nemají... Ale nakonec to bylo docela dobré.

Přesun do Negomba - pondělí 24.2.

Ráno jsme si přivstali a chceme se jít podívat na rybářské trhy.
Je nádherně modrá obloha a slunce zatím tolik nepaří.
Je pondělí, tak ve městě začíná pracovní týden a je pěkně rušno. Cestou potkáváme samé autobusy, tuktuky, motorky a kola, jak vezou děti do školy. Tu jich je 5 v tuktuku, tam zase  4 na motorce.



Děti nosí do školy uniformy. Holky bíle šaty, vlasy do copu a barevná kravata nebo pasek, k tomu velké bíle boty. Kluci bílá košile a kraťasy buď bílé nebo modré. Kluci mají černé tenisky nebo polobotky. Starší kluci mají dlouhé bíle kalhoty.






A už jsme u lodí, kde pár rybářů prodává čerstvé ryby, moc toho ale nemají - seer fish, baracudy a tuňáky. 





Dojdeme k tržnici ve městě, ale ta je ještě prázdná, obchody se většinou otvírají až v 9 :-(
Ryby se teď asi vykládají v přístavu a draží se. Přístav je ale docela daleko, tak se nám tam nechce...






Jdeme zpátky do hotelu. Je 7,30 a v jedné škole začíná vyučování. Nejdřív se vztyčuje vlajka, za zpěvu hymny a pak je modlení. Stále přicházejí do školy opozdilci.









Cestou si kupujeme pečivo do vlaku. Dnes vynecháváme ty plněné pálivé buchtičky a bereme si jen ty nepálivé a sladký koláč. V hotelu máme snídani, jako vždycky.
Na snídani také dorazil švýcarský pár, který jsme potkali ve vlaku z Nuwara Elia do Elly. Vesele se zdravíme a sdělujeme si zážitky z minulého týdne. Oni jsou tu ještě týden a budou se pomalu po pobřeží přesouvat do Kolomba.
Po snídani dobalíme a po 9 vyrážíme  na vlak. Není to daleko, tak si ani nebereme tuk tuk. Město zatím úplné ožilo. Všude je spousta lidi. V pevnosti jsou právníci a asi nějaké úřady, tak je tu šrumec a spousta lidi stoji ve frontě, asi je tam něco jako magistrát a sociálka. Každý má dost své práce, tak nás ani na každém kroku nestaví tuk tuk, jestli nechceme svézt...
Na autobusovém nádraží je pěkné velké klimatizované knihkupectví, tak si Jirka kupuje kuchařku a já konečně vybírám nějaký pohled pro dědu.
Pak se přesunujeme na vlakové nádraží, které je hned vedle. Kupujeme lístky za 360 LKR, to je asi 60 Kč za oba. A jdeme čekat na vlak. Naše nástupiště se zrovna opravuje, tak jsou zde hromady štěrku a kameni a mezitím pár laviček. Zabíráme poslední místa ve stínu a čekáme. Je před desátou a vlak má přijet 10,12. Odjezd pak až 10,30, protože musí otočit lokomotivu.
Po čtvrt dorazil vlak, je mnohem horší než vlak na horách, ale aspoň si hned sedáme. V 10,30 vyrazíme. Vlaky zde jezdí docela přesně. Cesta docela ubíhá, celou dobu po pobřeží. Střídají se pláže, s chatrčemi a resorty.








Ve vlaku jsme zase potkali německý pár, který byl s námi ubytován v Mirisse.









Před 13 hodinou jsme v Kolombu, tj. asi 120 Km za 2,5 hodiny. Vystupujeme jako všichni ve stanici Kolombo Fort, takové hlavni nádraží. Jezdí odsud i vlak do Negomba.
Ale musíme vyjít ven, odevzdat lístky a u pokladny si koupit nové a zase vejít zpátky. Vlak jede za 10 minut, tak nám to pěkně navazuje. Jedna se o příměstský spoj, tak má jen třetí třídu a staví všude. Do Negomba je to asi 30 Km, které jedeme 1,5 hodiny. Naštěstí zase sedíme. Vlak vypadá jako staré pražské metro. Akorát všechna okna a dveře jsou otevřené.
Ve vlaku jede hodně dětí za školy. Jinak se pořád něco děje, na každé zastávce přistoupí nějaký prodavač (prodávají vodu, ovoce, popcorn, chipsy, různé pečivo, dětské omalovánky), nebo hudebník a nebo žebrák/mrzák. Nás si naštěstí moc nevšímají, větší kšefty jim dělají místní.
Před nádražím je hned řada tuk tuků. Nevíme přesně, kde je náš hotel, tak si bereme tuk tuk a poměrně rychle se domlouváme na ceně.
Jede jako blázen, až mám strach, ze se převrhneme... Za chvíli jsme u hotelu.
Během cesty zjišťuje naše další plány a když zjišťuje, ze zítra letíme, hned nám nabízí odvoz na letiště. Cena je podle průvodce, tak se domlouváme, že nás má v 1 vyzvednout. Uvidíme, jestli dorazí...
Kdyby ne, na ulici si stopneme jiný...